Čas o samotě: Dnes se potěším dřív

V denním zápalu jsem se přistihla, že toužím po troše sebeukojení. S pulzující touhou, která nemohla čekat, jsem rozpoutala své mužství, připravené oddat se sladké extázi sebeukojení. Když jsem začala hladit svůj pulzující úd, nemohla jsem si pomoci, ale představovala jsem si dráždivý dotek milenecké ruky. Myšlenka na to, že se ke mně připojí další osoba, jen zvýšila mé vzrušení, takže každý úder byl ještě intenzivnější. Moje ruka se pohybovala v rytmickém tanci, každý tah mě přibližoval stále více k okraji. Pocit byl ohromující, přesto neskutečně uspokojivý. Pokračovala jsem v potěšení, ztracená ve světě vlastních tužeb. Vyvrcholení bylo výbušné, uvolnění zadržované rozkoše, které mě nechávalo bez dechu a spokojeného. Jak jsem se v pozdějším zmítala, uvědomila jsem si, že někdy je ta nejlepší společnost vlastní. Rozkoš, kterou jsem odvodila z mého sólového sezení, byla svědectvím o síle sebelásky a přitažlivosti sebeuspokojování.